Tato esej je založena na rozhovoru s Alexandrem Volodarským, 35letým ukrajinským generálním ředitelem, který v současné době pobývá v Izraeli. Byl upraven kvůli délce a srozumitelnosti.
Já i moji zaměstnanci jsme si na válečný stres zvykli. Válka skutečně začala zhruba před osmi lety, kdy Rusko anektovalo Krym, a my jsme si riziko invaze uvědomovali už nějakou dobu.
Přesto jsou lidé v ještě větší depresi, než jsem předpokládal.
Jsem generálním ředitelem Lemon.io, platformy, kde si můžete najmout vývojáře. Když byla naše společnost v roce 2015 založena, rozhodli jsme se, že nikdy nebudeme obchodovat s Rusy - nemáme žádné ruské vývojáře a nemáme žádné ruské klienty.
Byl to pevný postoj, který jsem zaujal proti anexi regionů a zabíjení lidí v mé zemi. Osmdesát procent našich vývojářů pochází z Ukrajiny a asi 20 % z jiných zemí Evropy, například z Německa a Nizozemska.
Mým úkolem jako generálního ředitele je právě teď svým zaměstnancům trochu usnadnit život.
V polovině února jsme se se spoluzakladateli rozhodli pro několik věcí, o kterých jsme si mysleli, že by mohly přinést úlevu v tomto neuvěřitelně těžkém období.
Dali jsme jim možnost mít hotovost - což byl pro lidi problém kvůli dřívějšímu náporu na prázdné bankomaty. A řekli jsme jim, že budou mít práci a zachovají si mzdu. To jsou dvě starosti, které jim odpadly.
Bylo velmi důležité, abychom jim tyto věci poskytli, abychom jim nabídli jistotu v době obrovské nejistoty.
Nečekal jsem, že lidé budou v takové depresi, v jaké jsou.
Většina našich zaměstnanců teď nemůže pracovat, většinou proto, že jsou příliš vystresovaní. Mnozí se přihlásili do armády. A já mám pocit, že mohu udělat jen velmi málo, abych jim pomohl cítit se lépe. Lidé jsou velmi, velmi skleslí a nemotivovaní a nečekal jsem, že to bude tak zlé.
Mluvíme spolu téměř každý den. Zhruba 60 % času trávím tím, že kontroluji lidi, jestli jsou všichni v pořádku a v bezpečí. Slack je skvělý pro udržování kontaktu.
Naším úkolem je nyní udržet společnost při životě s kapacitou, kterou máme.
Prozatím jsme zastavili většinu naší společnosti, což znamená, že nepracujeme na žádných nových funkcích. Museli jsme změnit naše operace tak, aby odrážely naši novou, menší kapacitu. O zakázky však nemáme nouzi. Mnoho lidí a společností nám vychází vstříc a najímá ukrajinské vývojáře, aby nám vyjádřili podporu.
Máme také vývojáře v Polsku, Bulharsku, Rumunsku a Turecku, kteří nám pomáhají udržet naše podnikání v provozu. Je těžší dávat nové projekty ukrajinským vývojářům, protože jejich situace je nejistá, ale jsem přesvědčen, že budeme fungovat dál.
Přesto se obávám, zda budu schopen dlouhodobě zaručit platy. Nikdo neví, kdy to skončí. A pokud budeme muset najímat lidi mimo Ukrajinu, aby firma fungovala a platy chodily, tak to uděláme. Máme plán, ale v dnešní době je těžké cokoli plánovat.
Dlouho jsem popíral možnost, že by mohlo dojít k válce v plném rozsahu. Ale ten den jsem poprvé viděl, jak jsou všichni kolem mě zpanikaření a vystrašení. Moji zaměstnanci byli tak vystresovaní a zpanikařili a já si uvědomil, že můj tým není v pořádku.
Jakmile jsem si to uvědomil, dal jsem jim plat a záruku hned.
Můj spoluzakladatel velmi naléhal na to, abychom na začátku února, ještě před nálety, rychle rozhodli o plánu. Ale nemyslel jsem si, že Rusko takhle zaútočí, a opravdu, opravdu mě mrzí, že jsme něco neudělali dřív.
Mám velké štěstí, že jsem se z Ukrajiny dostal.
Nyní jsem se svou rodinou v bezpečí v Izraeli a mnoho mých zaměstnanců také mohlo opustit zemi.
Zdroje: businessinsider.com, Unsplash.com