Nyní může být snazší zastavit únik emisí metanu do atmosféry v souvislosti s těžbou plynu a ropy. S pomocí satelitního monitorování byli vědci schopni identifikovat úniky ve světě, což dříve nebylo možné.
Metan je skleníkový plyn s krátkou životností a po devíti letech mizí z atmosféry. Tato doba je mnohem rychlejší než například u oxidu uhličitého. Je však 30krát silnější než oxid uhličitý na kilogram a představuje čtvrtinu současného globálního oteplování. A díky tomu se metan stává velkým problémem pro životní prostředí.
Kdy se nejvíce dostává metan do ovzduší?
Problematickým okamžikem pro únik metanu do našeho životního prostředí je právě těžba plynu a ropy. Když se totiž těží plyn a ropa, tak metan náhodně uniká jako nežádoucí vedlejší produkt. Tento únik může být i z nedbalosti, jelikož zachycování plynu je velmi nákladnou záležitostí.
Nové satelitní technologie
Vědci nyní s pomocí satelitního monitorování Tropomi zmapovali, kde se tyto úniky v průmyslu fosilních paliv nacházejí, což dříve nebylo možné.
„Je to velmi vzrušující vývoj s těmito satelitními schopnostmi. Jedná se o technologický pokrok, který je nesmírně důležitý,“ vysvětluje Lena Höglund-Isaksson, odbornice na metan a vedoucí výzkumná pracovnice Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu v Rakousku.
Je pravděpodobné, že mnoho velkých ropných společností ví, že úniky metanu jsou přítomny, ale je známo, že neexistují žádné nástroje, které by to monitorovaly. Což by se nyní mohlo konečně změnit.
Fosilní průmysl je hlavním producentem metanu
Každý rok se do atmosféry uvolní 350 milionů tun umělého metanu. Téměř 40 % těchto emisí pochází z průmyslu fosilních paliv.
Ve studii vědci identifikovali takzvané „super-zářiče,“ rostliny, které emitují nepřiměřené množství metanu. Nacházejí se hlavně ve Spojených státech, Rusku a Turkmenistánu.
Současná situace je taková, že vytéká obrovské množství metanu, které má nesmírně ničivé dopady na naše klima. A právě tyto emise je nejjednodušší a nejlevnější opravit. Je velmi důležité, abychom je tedy viděli a abychom mohli skutečně poukázat na to, že skutečně existují.
Může pomoci udržet společnosti zodpovědné
Lena Höglund-Isaksson uvádí, že do čtyř let se doufá, že bude existovat ještě více sítí o něco menších satelitů, takzvaných nanosatellitů, které mohou monitorovat emise metanu.
Jedná se o technologie, která se vyvíjí velmi rychle, a to je jen začátek. Nanosatelity budou schopny vidět emise metanu z ještě menších emisí. Vědci věří, že budou pokrývat téměř 90 % všech emisí metanu z ropného a plynárenského průmyslu. Mění to celou situaci s emisemi. Technologie umožňuje přivést jednotlivé společnosti k odpovědnosti za znečištění. Pro praktické využití této technologie je samozřejmě také nutná legitimita v podobě přijetí nových právních předpisů a norem, které zajistí taktéž vymahatelnost těchto právních norem.
Zdroje:
svt.se
unsplash.com