Foto: Unsplash

Nový výzkum uvádí, že bylo dosaženo globálního limitu chemických emisí

Z Arktidy až do hlubokých moří, všude tam, kde jsou plasty a různé chemikálie z průmyslu a domácností. Emise chemických látek dosáhly svého limitu, toho, co je udržitelné pro planetu, podle nového výzkumu Stockholmského institutu pro životní prostředí (SEI).

„Na planetě už není místo, kde by nebyli mimozemšťané, které jsme my lidé navrhli,“ uvádíá Linn Persson.

Již v roce 2009 byl publikován výzkum hranic planety Země devíti oblastí, které řídily ekosystémy a stabilitu Země po více než 10 000 let, včetně emisí skleníkových plynů, ozonové vrstvy, lesů a biologické rozmanitosti.

Čtyři z těchto limitů již byly překročeny, a je to právě člověk, kdo je příčinou. Nyní nový výzkum, publikovaný v časopise Environmental Science & Technology, ukazuje, že jsme překročili pátou hranici – "nové chemické látky".

To znamená, že lidské emise chemických látek byly v posledních 50 letech rychlejší než kdykoli v historii a ovlivnily také planetu.

„Většina z nich jsou emise z průmyslových odvětví, ale může to být také o látkách ze skládky, které končí v podzemních vodách, měkkých plastech ve vašem domě, které jsou absorbovány tělem, nebo o částicích z našich automobilových pneumatik, které unikají do přírody,“ uvádí Linn Persson, výzkumný pracovník společnosti SEI a spoluautor zprávy.

Neexistuje žádný dobrý způsob, jak měřit všechny tyto látky, protože mnoho z nich je nekontrolovaných. Pokud jde například o změnu klimatu, je měřitelná v množství skleníkových plynů v atmosféře. Takto ale nemůžeme měřit chemické emise.

Vědci se místo toho zaměřili na používání chemikálií a emisí a vidí, že tyto dva rostou mnohem rychleji, než jsme schopni kontrolovat.

Vidíme, že jsme prošli naší bezpečnostní zónou. Nikdo přesně neví, jak jsme my a planeta ovlivněni, ale již vidíme velké negativní důsledky. Doufejme, že výzkum může zahájit proces regulace a kontroly emisí.

„Možná by nás to mohlo vést k tomu, abychom začali přemýšlet o tom, zda bychom měli stanovit strop na to, kolik nových chemikálií bychom měli uvést na trh globálně a kolik objemů je rozumných. Stejně jako jsme to udělali s oxidem uhličitým,“ vysvětluje Linn Persson.

DEVĚT PLANETÁRNÍCH HRANIC

1. Změna klimatu

2. Ztráta biologické rozmanitosti

3. Ztenčení ozonové vrstvy ve stratosféře

4. Okyselování oceánů

5. Biogeochemické toky (cykly fosforu a dusíku)

6. Změna ve využívání půdy (např. odlesňování)

7. Použití sladké vody

8. Aerosoly v atmosféře (mikroskopické částice v atmosféře ovlivňující klima a živé organismy)

9. Nové subjekty: např. organické znečišťující látky, radioaktivní materiály, nanomateriály a mikroplasty).

Odhaduje se, že byly překročeny čtyři limity: změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, změna ve využívání půdy, měnící se biogeochemické toky dusíku a fosforu.

 

Zdroj:

Stockholmská univerzita, svt.se

unsplash.com

Podobné články