Mnoho psychologů a psychiatrů hlásilo příliv lidí hledajících podporu duševního zdraví během pandemie. Bylo provedeno mnoho studií zaměřených na dopad Covidu na duševní zdraví. Jedna studie publikovaná v lékařském časopise The Lancet v říjnu se zabývala celosvětovou prevalencí deprese a úzkostných poruch ve 204 zemích a územích v roce 2020 v důsledku pandemie Covid.
Kromě zjevných fyzických dopadů pandemie Covid-19 zdravotníci uvedli, že mnoho lidí bojuje také s obrovskými emocionálními a společenskými změnami, které pandemie přinesla, a co víc, je pro ně těžké přizpůsobit se „novému normálu“ teď, když se blokády začínají zmírňovat.
„Nikdy v životě jsem nebyl tak zaneprázdněný a nikdy jsem neviděl své kolegy tak zaneprázdněné,“ uvedl Valentine Raiteri, psychiatr pracující v New Yorku.
„Nemohu lidi odkazovat na jiné lidi, protože všichni mají plno. Nikdo nebere nové pacienty. Takže nikdy v životě, během pandemie a ve své kariéře jsem nebyl tak zaneprázdněný,“ vysvětlil Valentine a dodal, že také viděl příliv bývalých pacientů, kteří se k němu vraceli pro pomoc. Dle jeho slov mnoho z jeho pacientů stále pracuje na dálku a byli izolováni, přičemž mnozí se cítili „odpojeni a ztraceni a mají jen takový druh nevolnosti“. „S tím je pro mě opravdu těžké něco udělat,“ uvedl a poznamenal: „Nemohu ten tlak nechat zmizet. Vždy mohu jen léčit nemoc, kterou vyvolává.“
Ve studii se zjistilo, že duševní zdraví se dramaticky zhoršilo, přičemž se celosvětově objevilo odhadem 53 milionů dalších případů závažných depresivních poruch a 76 milionů dalších případů úzkostných poruch. Bylo zjištěno, že ženy a mladší lidé jsou postiženi více než muži a starší dospělí.
Úzkosti
Vzhledem k tomu, že pandemie na jaře 2020 se skutečně rozbouřila, nebylo jasné, jak dlouho bude trvat. Psychologové říkají, že během prvních několika měsíců po vypuknutí viru došlo k překvapivému množství odolnosti, zvláště když se mnoho zemí dostalo do bezprecedentních blokací.
Raiteri poznamenal, že postupem času si však ztráta každodenního sociálního kontaktu začala vybírat svou daň. „Dlouhé období nejistoty a změn má rozhodně obrovský dopad na duševní zdraví, kvůli kterému jsou lidé velmi izolovaní a nejsou si jisti, jak se spojit. Pouhé „být na veřejnosti“ a velmi neformálním způsobem komunikovat s cizími lidmi nebo mírnými známými, to je velmi regulující a normotvorné a potvrzující realitu. Když tyto signály přestaneme dostávat, naše vnitřní hlasy zesílí a je stále těžší a těžší se samoregulovat. Tato skutečnost vytvořila „velký tlakový hrnec“, zejména pro lidi, kteří jsou velmi zranitelný.“
Natalie Bodart, klinická psycholožka sídlící v Londýně a vedoucí The Bodart Practice, potvrdila, že pandemie znamenala, že mnoho lidí muselo ve svém životě čelit problémům, kterým se dříve mohli vyhnout, jako je alkoholismus, problémy ve vztazích, izolace a osamělost. „Náš každodenní život slouží jako skvělé obranné mechanismy, máme spoustu rozptýlení, které nám pomáhají vyhýbat se věcem, v dobrém i zlém,“ rozvedla dále svoji myšlenku.
„Například jsme měli mladší lidi, kteří k nám přišli a řekli: „Teď, když už nedělám svou velmi společenskou rušnou práci, jsem si uvědomil, že mám problém s alkoholem.“ A proč tomu tak je? No, to je proto, že už to nelze zakrýt tím, že jejich práce vyžaduje, aby se stýkali a hodně pili. Nebo lidé, kteří byli ve vztazích, kde svého partnera tolik nevidí, myslí si, že vše funguje, ale pak s tím člověkem zůstanete doma a najednou si uvědomíte, že přichází spousta věcí, které jste si neuvědomili.“
Některým lidem, zejména těm s akutní sociální úzkostí, však blokáda Covid poskytla dokonalé krytí.
„Pro mnoho lidí, co opravdu tvrdě pracují, aby více interagovali s ostatními lidmi, aby se více socializovali, tak se ukázalo díky Covidu, že už to nemusí dělat. Takže mluvili o tomto obrovském pocitu úlevy,“ řekla Leigh Jones, klinická psycholožka a spoluzakladatelka Octopus Psychology.
„Prakticky na každého, koho vidím, měl Covid nějaký dopad,“ konstatovala s tím, že má další pacienty, kteří mají obrovské problémy s velmi zranitelným pocitem vůči ztrátě nebo nemoci díky této nákaze. Je zřejmé, že to pro ně byla jejich nejhorší noční můra.
Trauma
Podle údajů shromážděných Univerzitou Johnse Hopkinse bylo k dnešnímu dni po celém světě zaznamenáno více než 400 milionů případů Covid a více než 5,7 milionu úmrtí. Omezení sociálních kontaktů odepřelo milionům lidí šťastné chvíle s rodinou a přáteli, jako jsou porody a svatby, ale také poslední okamžiky s blízkými, z nichž mnozí nemohou během nejpřísnějších bodů uzamčení uspořádat nebo se zúčastnit pohřbu.
Jones poznamenala, že měla obavy ze ztráty „rituálů“ spojených se smrtí. „Opravdu se obávám dopadu na truchlení, protože z nějakého důvodu máme rituály, které nám mají pomoci zvládnout ztrátu a smutek,“ uvedla.
Katherine Preedy, klinická psycholožka sídlící poblíž Londýna, řekla, že prožívá s klienty mnoho traumat, buď lidé, kteří přišli o lidi kvůli Covidu, nebo zažili jiné traumatické situace, jako je nemožnost navštívit nemocné nebo umírající příbuzné kvůli omezením. „Toto platí pro celou generaci, která byla zasažena Covidem, jsou to dva roky našeho života, myslím, že to bude mít velký dopad. Mohou existovat první zasahující, lidé v nemocnicích, kteří jsou stále velmi v režimu přežití, a pak je tu samozřejmě emocionální dopad na lidi, ztracená celá průmyslová odvětví a zdravotní dopad.“
Poznamenala, že odborníci na duševní zdraví byli také pod tlakem, aby pomohli výrazně zvýšenému počtu pacientů.
Zdroje:
cnbc.com
unsplash.com