“USA a Čína představují nejvýznamnější - a potenciálně nejnebezpečnější - dvoustranný vztah dvou zemí v lidské historii. Vzhledem k této realitě žádná ze stran nezvládá rostoucí napětí pomocí odpovídajících dovedností nebo trvalé strategie.”
Takto před pár dny hovořil Stephen Heintz z fondu Rockefeller Brothers. Je to také podtext rozhovorů, které byly vedeny minulý týden se světovými vůdci na návštěvě Washingtonu, D.C. na setkáních MMF a Světové banky.
Když nahlédneme do historie, tak vztahy USA a Sovětského svazu definovaly již dříve studenou válku. Obě strany poukázaly v minulosti na bezprecedentní jadernou schopnost a tím i možnost navzájem se devastovat a mnoho dalšího. Předtím byl rozhodující angloamerický vztah, od intenzivní americko-britské konkurence v 19. století až po alianci, která zabránila fašistickému vítězství Adolfa Hitlera během druhé světové války ve 20. století.
Přesto se zdá i Heintzův argument přesvědčivý, protože vztahy USA a Číny mají opravdu historicky jedinečný význam, založený na jejich vícerozměrné povaze, která se dotýká téměř všech aspektů globálních záležitostí nyní i v dohledné budoucnosti.
Ať už vás znepokojuje světová válka, globální ekonomika, změna klimatu, otázka lidských práv nebo soutěž mezi demokracií a autoritářstvím, budoucnost vesmíru či snad zrychlující se závod o rychlejší vývoj technologií, tak nikdy v minulosti po celém světě nezáleželo tolik na schopnosti dvou zemí zvládnout jejich vztah ve velmi širokém spektru oblastí.
Přesnost údajů týkajících se čínské ekonomiky, která byla po mnoho let největší hybnou silou globálního růstu, se stala ústředním bodem tohoto týdenního zasedání MMF a Světové banky. Spor se soustředil na obvinění, které bylo vzneseno na generální ředitelku MMF Kristalinu Georgievu, když zastávala funkci nejvyššího úředníka Světové banky, že údajně manipulovala s údaji, aby zlepšila postavení Číny ve světě obchodu a investic.
Georgieva odmítla jakékoli provinění. Rada MMF, která se nakonec sešla osmkrát, aby zvážila její osud, dospěla k závěru ohledně jejího obvinění. „Nedošli jsme k prokazatelnému přesvědčení, že generální ředitelka sehrála v této věci nevhodnou roli“. Představenstvo znovu potvrdilo svou důvěru ve vedení Georgievy, ale to nevylučuje, že kontroverze pravděpodobně bude pokračovat.
Podtext spočívá v tom, že každý vůdce mezinárodních institucí musí zvládnout skutečnost, že Čína bude stále více jednat, aby ovlivňovala, vedla nebo nahrazovala nejvýznamnější multilaterální orgány světa, v tomto případě světového věřitele poslední instance.
Mezitím měli tento týden vyšší vládní úředníci ve Washingtonu DC, zastupující nejdůležitější světové ekonomiky, spoustu dalších starostí: rozvíjející se energetická krize, rostoucí inflace, zpomalující růst a rostoucí obavy o klima před konferencí OSN o změně klimatu v roce 2021, nebo COP26, která začíná 31. října v Glasgow, Skotsko.
Vyšší představitel jednoho z nejvýznamnějších spojenců USA, který hovořil anonymně, uvedl, že to vše bylo obtížnější zvládnout kvůli rostoucí volatilitě americko-čínských vztahů, generované jak jejich rozdíly, tak jejich situací doma.
Čína se ubírá autoritativnějším směrem doma a směřuje ke konfrontačnějším politikám v zahraničí a tím rozšiřuje své regionální a globální svaly. Uprostřed chaotické a polarizující americké politiky, po špatně provedeném afghánském stažení a nedostatku jasnosti o americké strategii vůči Pekingu, se partneři zajímají o angažovanost, kompetenci a schopnost USA pro globální společnou věc.
Vysoký představitel spojeneckých sil uvedl, že největším střednědobým a dlouhodobým ekonomickým rizikem jeho země je, že rostoucí napětí mezi USA a Čínou přeroste v soutěž, která pohltí jeho zemi. "Jen málo z nás si může dovolit rozhodovat mezi USA a Čínou," řekl. "Takže nás prosím o to nežádejte."
Není to tak, že by američtí spojenci byli naivní ohledně nešťastného kurzu, který prezident Si Ťin -pching pro svou zemi stanoví. Věc se má tak, že mnoho z nich má ve skutečnosti jako obchodního partnera číslo jedna Čínu - včetně Evropské unie jako celku, Německa, Japonska, Jižní Koreje, Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Čína představovala dokonce mezi lety 2013 a 2018 téměř 30% celosvětového růstu, což je dvojnásobek oproti USA.
Většina nejnovějších analýz týkajících se Číny obíhala kolem dvou bezprostředních problémů: rostoucí známky nestability čínské ekonomiky po desetiletích dvouciferného růstu a nejasný vztah k Tchaj-wanu,
Rostoucí sbor analytiků tvrdí, že největší nebezpečí mohou představovat spíše čínské slabosti než její silné stránky. Logika nám praví, že prezident Xi, pokud jeho ekonomické potíže porostou, by se mohl rozhodnout podpořit nacionalismus prostřednictvím eskalujících konfrontací se Spojenými státy a s Tchaj -wanem jako nejlákavějším cílem. Nejbezprostřednějším zdrojem ekonomických obav, kromě nového nedostatku elektřiny, bylo rozuzlení čínského majetkového gigantu Evergrande kvůli zmeškaným platbám za dluhopisy a s tíhou půjček v hodnotě 300 miliard dolarů.
"Pokud mohou čínští političtí činitelé úspěšně otočit svou ekonomiku tak, aby byla produktivnější a dynamičtější, riziko pro Washington je skutečné," píše nový kolega z Atlantické rady Michael Schuman. "Pokud se však ukáže, že Čína je spíše jako Evergrande - lesklý růstový příběh se zkaženým jádrem - pak se ambice Pekingu rozplynou, podobně jako u realitní společnosti."
Bonny Lin a David Sacks tento týden v Zahraničních věcech tvrdí, že „stále agresivnější chování Číny“ vůči Tchaj-wanu „zvyšuje pravděpodobnost nouzové situace napříč úžinou”.
To vše dodává pocit nebezpečného začátku nejisté éry, která postrádá zavedená pravidla nebo vzorce chování.
Stojí za připomenutí, že americko-sovětský vztah byl pravděpodobně nejnebezpečnější v letech 1945-1962. V těch 17 letech po druhé světové válce obě strany měly mezi sebou hodně krizí, které vyvrcholily kubánskou raketovou krizí v roce 1962, než se vztah vyvinul do předvídatelnějších obrysů.
Dva nejvyšší představitelé Bidenovy administrativy, poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan a vrchní koordinátor Asie Kurt Campbell, působivě představili své myšlení v roce 2019 v oblasti zahraničních věcí o tom, jak se orientovat v americko-čínských vztazích.
To bylo předtím, než vůbec rušili, že sami budou součástí v Bílého domu. Nyní pracují na virtuálním americko-čínském summitu před koncem roku. Obě strany pokročily směrem k rozhovorům na pracovní úrovni.
Na závěr si připomeňme, co Sullivan a Campbell v roce 2019 napsali: „Výchozím bodem správného přístupu USA musí být pokora ohledně schopnosti rozhodnutí přijímaných ve Washingtonu určovat směr dlouhodobého vývoje v Pekingu ... (USA) by se mělo snažit dosáhnout nikoli definitivního konečného stavu podobného konečnému závěru studené války, ale ustáleného stavu jasného soužití za podmínek příznivých pro zájmy a hodnoty USA. “To, zda uspějí, bude v budoucnu formovat globální budoucnost.
Zdroje: cnbc.com, politico.eu, unsplash.cz