Foto: Freepik

Psychologie investování – Vlastní chyby při investování

V investiční doméně je několik teorií a škol, například Moderní teorie portfolia nebo Teorie efektivního trhu. Poslední dobou ovšem v této doméně silně rezonuje pohled z hlediska psychologie při investování. Behavioral finance theory, psychologický pohled na investování má poměrně široký záběr. Fokus se koncentruje na investora jako takového, ten prostřednictvím investičního rozhodování nabývá zkušenosti a může se dopouštět mnoha chyb. Benjamin Graham hovořil o tom, že největším nepřítelem investora je on sám: „Chyby nejsou ani v akciích, ani ve hvězdách, ale v nás samotných.“ Pro úspěšné investování je nezbytné rozeznat vlastní chyby a umět identifikovat chyby ostatních, porozumět proč se těchto chyb investor dopouští a ideálně se naučit, jak se těmto chybám vyvarovat.

Vlastní chyby investora

Psychologové zjistili, že základními emocemi, které mají vliv na myšlení investorů a jejich postoj k riziku jsou naděje a strach. Strach nutí investora, aby se zaměřil na negativní události. Zatímco naděje vede k opačné situaci, kdy se investor zaměřuje na ty pozitivní. Investoři včetně těch profesionálních jsou lidé a lidé chybují. Zajímavé je, že své chyby velmi často také opakují.

1.      Přehnaná sebedůvěra

Overconfidence, přílišná sebedůvěra, je emoční stav, kterým trpí značná část investorů. Důsledkem je, že investoři přeceňují vlastní znalosti a dovednosti a bagatelizují případná rizika. Odpovědi těchto investorů na otázky, jak by ohodnotili svoje dovednosti nejen v investování, ale i například v řízení nebo ve vaření, velmi často zní, že jsou nadprůměrné. Absence střízlivosti vede k riskantním a chybným rozhodnutím. Toto chování mnohdy vede k velmi aktivnímu obchodování s investorovým portfoliem. Investor přehlíží transakční náklady a je přesvědčen, že bude mít vyšší výnosy, než kdyby koupil investici a tu držel. Ovšem výše obrátky portfolia bývá spíše negativně korelována s jeho výnosy. Investor se tak obklopuje iluzí, že jeho vlastní investice jsou méně riskantní.

Přehnaná sebedůvěra je vlastnost, kterou si investor osvojí, což znamená, že se jí může i odnaučit. Tato vlastnost je častější u začínajících investorů než u těch zkušenějších, kteří měli možnost zažít několik momentů na investičním trhu, které je této vlastnosti odnaučili.

2.      Odpor ke ztrátám a dispoziční efekt

Člověk ze své podstaty přirozeně vyhledává situace, které mu přinášejí pocit pýchy, a naopak se vyhýbá situacím, které mu způsobují lítost. V investicích se s tímto jevem můžeme setkat u investorů, kteří mají problém prodat svojí investici, která je ve ztrátě. Prodej ztrátové akcie, u investora může vyvolat pocit, že se při její koupi špatně rozhodl a prodejem tento fakt ještě ztvrdí. Jedná se ovšem o další iluzi v investorově hlavě, která je mylná. Tato mylná iluze tak upřednostňuje v hlavě investora prodej spíše investic, u kterých je investor v zisku. Chování investora tak může vést k příliš brzkému zbavování se ziskových investic a k příliš dlouhému setrvávání neziskových investic. Výsledkem jsou celkově nižší zisky z celého portfolia.

Snaha dostat se ze ztráty pod vlivem emocí může vést k podstoupením neúměrně vysokým rizikům, a to k ještě větší ztrátě. To vše pod nadvládou emoce a tendenci se vyhýbat lítosti. Důsledkem psychologického působení lítosti je taktéž vyhýbání se jí a oddalování vznikající ho problému.

Naivní extrapolace je, když investor naivně prodlužuje trendy z poslední doby. Roste-li trh, investor se naivně domnívá, že poroste i nadále. Naivní extrapolace se netýká jen investic samotných, ale i měnových kurzů, úrokových sazeb aj. Winner – loser efekt je doprovodný jev této iluze. Projevuje se tak, že investor kupuje spíše akcie, které rostou v poslední době a vyhýbá se akciím, které v poslední době klesají. Největší vliv pro tento efekt je pohled přibližně dvou měsíců nazpět.

3.      Metoda pokus a omyl

Při metodě pokus a omyl si investor vytváří svá vlastní pravidla. Tato heuristika s sebou nese dopuštění se systematických chyb. Může se jednat v chybném odhadu zisku společnosti nebo v odhadu úrokových sazeb. Metoda pokus omyl poskytuje příznivé podmínky pro přehnanou sebedůvěru a reprezentativnost. Investor vůbec nebere v potaz zákon pravděpodobnosti.

Investor se tak točí v kruhu stereotypů. Příkladem může být i to, že úspěšná firma nemusí být úspěšnou investicí.

4.      Neúměrná reakce

Hypotézu přehnané reakce investorů použil už portfoliový manažer David Dreman a popisuje chování investorů, kteří mají sklon být nadměrně optimistickými na akcie s vysokým PE a nadměrně pesimistickými na akcie s nízkým PE. Toto mylné chování často doprovází investory, kteří vyznávají růstovou investiční filozofii. Investoři často podléhají iracionalitě a emotivnímu chování bez dostatečných znalostí dané situace.

5.      Chybné přisuzování zásluh

Chybné přisuzování zásluh může nastat, pokud investor spolupracuje s poradcem či makléřem. Ve chvíli, kdy se bude dařit a zisk z celkového portfolia poroste, bude si tuto zásluhu přisvojovat poradce nebo makléř. V případě negativního scénáře je ovšem viníkem trh. Neúspěch spojení s emocí lítosti, tak přesune na jiný subjekt. Místo toho, aby investor uvažoval, že se jednalo o jeho vlastní chybu. Tento způsob chybování bývá často doprovázen silnými emocemi, především při ztrátě.

Přisuzování zásluh a chyb je spojeno s pamětí investora. Paměť ale nebývá objektivní, člověk si více pamatuje události spojené s emocemi a má tendenci určité části vytěsňovat.

 

Zdroje:

GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2005. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-1205-5.

Freepik.com

Podobné články