Asie a Tichomoří patří mezi největších světové producenty uhlíkových emisí

Foto: Freepik

Asie a Tichomoří patří mezi největších světové producenty uhlíkových emisí

Asie a Tichomoří jsou domovem některých z největších světových producentů uhlíkových emisí – a odborníci navíc tvrdí, že velká část celosvětového úsilí v boji proti změně klimatu závisí právě na asijských zemích. Aby došlo k pokroku, tak musí omezit svou závislost na uhlí.

Podle posledního vydání BP’s Statistical Review of World Energy se tento region loni podílel až na 52 % globálních emisí oxidu uhličitého.

Globální vůdci a ekologové se tento měsíc sešli ve skotském Glasgow na klimatickém summitu OSN, známém jako COP26. Doufají, že se nakonec podaří postupně ukončit používání fosilních paliv(včetně uhlí) a tím dojde ke snížení emisí uhlíku a omezení globálního oteplování.

Ve čtvrtek se 28 zemí připojilo k mezinárodní alianci, která se věnuje postupnému vyřazování uhlí ze spotřeby, ale bohužel s výjimkou největších  světových spotřebitelů uhlí, jako je Čína a Indie.

O něco méně než polovina (asi 47 %) energie spotřebované v Asii a Tichomoří v loňském roce pocházelo z uhlí. Toto procento spotřeby uhlí je nejvyšší mezi geografickými skupinami uvedenými ve zprávě, mezi které patří Afrika, Evropa a Severní Amerika. V rámci Asie a Tichomoří tvořilo uhlí v loňském roce více než polovinu energie spotřebované v Číně a Indii.

“Odklon regionu od fosilních paliv směrem k obnovitelným zdrojům zůstává nadále příliš pomalý. Mnohé z toho pramení z vládní politiky. A zatímco čisté nulové cíle nám jsou sdělovány rychle… prakticky u všech chybí podrobnosti o tom, jak jich bude dosaženo,“ uvedl Gavin Thompson, asijsko-pacifický viceprezident energetické poradenské společnosti Wood Mackenzie.

„Bez pokroku v politice se zdá, že budoucí růst Asie stále příliš závisí na fosilních palivech, zejména uhlí,“ dodal.

Čisté nulové emise odkazují na dosažení celkové rovnováhy mezi produkovanými emisemi skleníkových plynů a emisemi skleníkových plynů odstraněnými z atmosféry, a to buď přírodními prostředky, nebo pomocí nově vznikající technologie zachycování uhlíku.

Podle indonéské ministryně financí Sri Mulyani Indrawati by byla potřeba kombinace zdanění a dotací, která by pomohla uhelným firmám postupně přejít na zelenější průmysl.

„Nechceme mařit podnikání, chceme, aby došlo k cenově dostupnému a spravedlivému přechodu,“ řekla.

Využívání uhlí je jedním z mnoha problémů, které rozdělují vyspělé a rozvojové země, kvůli snaze omezit škody na životním prostředí.

Indie dříve tvrdila, že rozvojové země přispívaly k emisím uhlíku v minulosti jen málo a naléhala na rozvinuté země, aby v tom všem sehrály větší roli. Indie je třetím největším světovým producentem uhlíkových emisí.

Čína – největší světový producent oxidu uhličitého – také vyzvala rozvinuté země, aby pomohly svým rozvojovým kolegům dělat více.

Těsně před klimatickým summitem se lídři skupiny 20ti velkých ekonomik nedokázali výslovně zavázat k uhlíkové neutralitě do roku 2050, slíbili jen ukončení dotací na fosilní paliva.

"Ekonomiky a to zejména ekonomiky závislé na uhlí, by mohly těžce trpět přechodem na zelenou energii, to se týká zejména Číny a Indie," uvedli ekonomové ve zprávě minulý týden.

Poznamenali, že cíle pro čisté nulové emise oznámené Čínou a Indií ( 2060 a 2070) jsou pozdější než časový plán do roku 2050, který je považován za nezbytný k udržení globálního oteplování jen o 1,5 stupně Celsia nad předindustriální úrovní.

Konsorcium, které sleduje vládní opatření v oblasti klimatu, ohodnotilo závazky Číny i Indie jako „vysoce nedostatečné“.  Pro upřesnění bylo hodnocení  Indie provedeno předtím, než premiér Narendra Modi oznámil cíl pro čisté nulové emise.
 

Zdroje: cnbc.com; freepik

Podobné články