Tento poměrně neznámý, ale důležitý pojem odkazuje na princip, s nímž se setkáváme téměř každodenně. Jeho definici a krátký popis myšlenky, kterou reprezentuje, naleznete v tomto článku.
Lafferova křivka popisuje teoretický vztah mezi sazbami zdanění a výslednou úrovní daňových příjmů. Předpokládá, že žádné daňové příjmy nejsou zvýšeny při extrémních daňových sazbách 0 % a 100 % a že existuje daňová sazba mezi 0 % a 100 %, která maximalizuje daňové příjmy.
Křivka je obvykle reprezentována jako graf, který začíná na 0% dani s nulovými příjmy, stoupá na maximální míru příjmů při střední sazbě zdanění a pak opět klesá na nulový příjem při 100% daňové sazbě. Tvar křivky je však nejistý a mezi ekonomy sporný.
Myšlenkou Lafferovy křivky je, že zvyšování daňových sazeb za určitý bod je kontraproduktivní při získávání daňových příjmů. Hypotetický maximální výnosový bod Lafferovy křivky pro daný trh však nelze pozorovat přímo a lze jej pouze odhadnout, ale takové odhady jsou často kontroverzní. New Palgrave Dictionary of Economics uvádí, že odhady výše daně z příjmu maximalizujících příjmy se značně lišily, přičemž střední se pohybovaly kolem 70 %.
Termín „Lafferova křivka“ poprvé použil reportér Jude Wanniski v roce 1974 po večeři v hotelu Washington, kde se setkal s Arthurem Lafferem a dalšími ekonomy. Na tomto setkání se Laffer vyjádřil proti zvyšování daní, které prováděl prezident Gerald Ford, kde údajně načrtl křivku na ubrousek ke znázornění tohoto konceptu, což Laffer odmítá s tím, že křivku používal pouze při výuce svých studentů.
Sám připisuje tuto křivku arabskému učenci Ibn Chaldúnovi, ale v poslední době se autorství přisuzuje Johnu Maynardu Keynesovi.
Zdroj: Wikipedia.org
Obrázek: pixabay