Ve třech největších ekonomikách Evropské unie se mění poměr sil, což by mohlo mít významné důsledky pro finanční trhy. Německo právě obrátilo stránku za 16letým vedením Angely Merkelové. Francie se připravuje na nejisté prezidentské volby na jaře. A Itálie s napětím očekává, zda Mario Draghi premiérský post opustí.
Německo
„Nová německá vláda přinese v Německu významné reformy, budou-li méně nápadné a přímočaré než žádoucí, a velmi pravděpodobně také usnadní reformy v Evropě,“ řekl Nielsen. Nově ustavená vláda slíbila dekarbonizaci německé ekonomiky a investice do digitalizace. Zároveň je jeho myšlenkou také následovat zdravou fiskální politiku od roku 2023, jakmile pominou podněty k řešení pandemie.
Tyto cíle pravděpodobně ovlivní evropské diskuse o tom, jak aktualizovat knihu fiskálních pravidel, tedy téma, které účastníci trhu pozorně sledují. Eurozóna má přísné cíle týkající se deficitu a dluhu, ale tato pravidla se nedostatečně prosazují. Jiní navíc pochybují, zda jsou tyto cíle v postpandemickém světě stále platné. Kolik vlády utratí a kde, by mohlo mít přímé důsledky pro trh dluhopisů.
„Předchozí vládní stimuly a působivé investiční politiky nové vlády se rozvinou v roce 2022 a povedou k hvězdnému růstu,“ uvedli analytici ING v prosincovém sdělení.
Německá ekonomika podle národního statistického úřadu vzrostla ve druhém čtvrtletí roku 2021 o 2 % a ve třetím čtvrtletí o 1,7 %. Za celý rok 2020 klesl HDP téměř o 5 %. Tato čísla byla významně ovlivněna pandemií a problémy dodavatelského řetězce.
„Jakmile globální třenice v dodavatelském řetězci začnou slábnout a čtvrtá vlna pandemie je za námi, průmyslová výroba se výrazně vzpamatuje, soukromá spotřeba se začne zvedat a investice porostou a německá ekonomika by měla zaznamenat působivý návrat do evropské šampion růstu 2022,“ dodal.
V říjnu předpokládal Mezinárodní měnový fond pro Německo v roce 2022 růst HDP o 4,6 %, což bylo vyšší než odhady pro Francii a Itálii.
Francie
Francouzští voliči míří k urnám koncem dubna. Úřadující prezident Emmanuel Macron zatím neoznámil svůj záměr ucházet se o druhý mandát. Aktuálně však volí první ze všech kandidátů. Ale je dost času na to, aby se průzkumy voličů změnily, tím spíše, že noví kandidáti formalizují své plány na prezidentský úřad.
Eric Zemmour, protiimigrační kandidát, je považován za hrozbu pro podobně smýšlející političku Marine Le Penovou. Mezitím je příchod Valerie Pecresseové do vedení své středopravicové konzervativní kampaně také vnímán jako výzva pro Macrona, pokud se rozhodne kandidovat podruhé.
Nielsen popsal Pecresse jako vážného soupeře proti oblíbenému, dosud nevyhlášenému Macronovi, pokud se dostane do druhého kola voleb. V tuto chvíli je ve volbách čtvrtá po Macronovi a dvou krajně pravicových kandidátech. "Macron se proto bude muset vydat ještě užší cestou k reformě Francie, zejména pokud jde o důchody, veřejné služby a trh práce," informovali analytici ING.
Nicméně vítězství Macrona by znamenalo, že Francie bude mít stále proevropského vůdce, který se snaží spolupracovat s Německem a Itálií na reformě regionu.
Itálie
V Itálii i v zahraničí chce každý vědět, zda Mario Draghi zůstane premiérem země, nebo se místo toho rozhodne být příštím prezidentem. To by přineslo novou vlnu politické nejistoty vzhledem k roztříštěnosti italského parlamentu.
"Základem je, že politická rovnováha, která převládala od Draghiho jmenování premiérem, bude nadcházejícím prezidentským hlasováním otřesena, ne-li narušena," uvedl v poznámce Wolfango Piccoli, spolupředseda poradenské firmy Teneo. v prosinci.
Jako prezident by Draghi měl menší přímý vliv na italskou politiku. „Draghi by měl potíže jednat jménem Itálie vůči EU z prezidentského paláce,“ řekl Piccoli.
Itálie by však stále měla proevropského prezidenta, který by měl slovo v některých opatřeních, která může nová vláda přijmout. Pokud Draghi zůstane premiérem, jeho práce by mohla být v následujících měsících komplikovanější, podle toho, jak vládnoucí koalice zvládne proces prezidentských voleb.
Draghi je předsedou technokratické vlády podporované různými politickými skupinami v italském parlamentu. Bez jejich hlasů by Draghiho práce mohla čelit překážkám při předkládání nových zákonů.
Nicméně „v tomto scénáři by Draghi téměř jistě zůstal předsedou vlády až do voleb v roce 2023, čímž by Itálii zajistil bezprecedentní vliv na klíčové evropské politiky v příštím roce, přičemž by možná italská politika zůstala v dlouhodobém horizontu poněkud méně ukotvena,“ poznamenal Nielsen.
Zdroje:
cnbc.com
unsplash.com