Evropská unie se již delší dobou zabývá otázkou minimálních mezd. K danému ekonomickému tématu existuje již celá řada právních předpisů, které se této problematiky dotýkají a poskytují její právní úpravu. Nyní se ovšem nabízí vyřešit samotnou dohodu o minimální mzdě v rámci celé Evropské unie.
Tento týden se Evropský parlament spolu s dalšími politiky dohodli a předložili návrh nového zákona o minimální mzdě v rámci evropského společenství. Pohledy a stanoviska jednotlivých členských států na předložený návrh nového zákona o minimální mzdě nejsou ovšem jednotná. Negativní postoj k návrhu tohoto zákona bude zřejmě zastávat například Švédsko. Někteří švédští političtí představitelé se totiž domnívají, že by tvorba mezd měla být řešena především s důrazem na individualitu dané lokality země. Například v případě Švédska by se mělo jednat zejména o jednání s odbory bez politického vměšování. Eva Nordmark, ministryně pro zaměstnanost a rovnost žen a mužů ve Švédsku, na tiskové konferenci blíže specifikovala názor na přijetí tohoto zákona a dále podrobněji zdůvodňovala, proč by například Švédsko nemělo podpořit daný návrh zákona o minimální mzdě.
To, na čem se všechny členské státy shodnou včetně Švédska je fakt, že nový zákon jednoznačně podpoří přiměřenou zákonnou minimální mzdu a přispěje k lepším pracovním a životním podmínkám pracujících Evropanů. Ne všechny členské státy disponují zákonnou minimální mzdou, a i v tomto důsledků tak mohou vznikat velmi nerovnoměrné podmínky pro evropské zaměstnance.
Co de facto řeší minimální mzda?
Zákonná minimální mzda je nástrojem vlády, kterým může ovlivňovat především ekonomické dění ve svém státě. Většina politiků v minimální mzdě spatřuje určitou formu zajištění důstojných pracovních podmínek, ale už si neuvědomuje dalekosáhlý ekonomický přesah, který může minimální mzda mít. Absence ekonomického vzdělání u politických představitelů může mít tak značné dopady pro ekonomické subjekty jejich země.
Stanovení minimálních mzdy ovlivňuje různé mandatorní výdaje státu a ukládá zaměstnavatelům konkrétní povinnost. I v dnešní době je spoustu zaměstnavatelů, kteří vyplácí opravdu minimální mzdu a nemusí se jednat přímo o „vykořisťovatelského“ zaměstnavatele, nýbrž společnost, která nabízí pracovní pozice pro téměř nekvalifikované pracovníky. V případě zvýšení minimální mzdy jsou tito zaměstnavatelé postavení před rozhodnutí, jak budou celou záležitost řešit. Jelikož dochází ke zdražování energií, pohonných hmot a ostatních komodit a služeb, zvýšení nákladů ještě také na mzdy může vést k tomu, že tento zaměstnavatel zkrátka omezí pracovní místa a dojde tak ke změně koeficientu, který udává nezaměstnanost. Ze zkušenosti totiž vyplývá, že nekvalifikovaní uchazeči o práci jsou hůře zaměstnavatelný než uchazeči s vyšší kvalifikací. Pro tyto propuštěné zaměstnance tak může ztráta zaměstnání znamenat časový horizont v řádů měsíců a let. Nutno podotknout, že v této době se o tyto uchazeče o práci stará stát, kterému v tomto důsledku zvyšují náklady.
Situace mezd je v každém členském státě odlišná a vychází z jiných historických a sociálních souvislostí. Přijetí nové právní normy v rámci Evropské unie, která přinese shodné parametry pro všechny, může mít poměrně značné ekonomické dopady. V některých státech by se mohlo zdát, že by se jednalo o razantní zlepšení, ovšem bez domyšlení ekonomických dopadů pro zaměstnavatele, v jiných státech by se ale naopak mohlo jednat spíše o zhoršení dané situace. Je zde totiž také riziko, že minimální mzda se stane více politických nežli ekonomických nástrojem, a to může mít velmi negativní dopady.
Minimální mzda jako konkrétní ekonomická pomoc
Otázka nastavení limitu minimální mzdy má spíše za cíl pomoci především méně kvalifikovaným pracovníkům, kteří nedosahují velkého finančního ohodnocení. Ovšem ekonomicky aktivním jedincům, kteří investovali do svého vzdělání, zkušeností a vykonávají práci, která není ohodnocena takto nízkou hranicí, nepomůže zvýšení minimální mzdy k lepší ekonomičtější situaci. Rozhodně stanovení minimální mzdy v Evropské unii zcela nepochybně nepomůže vyřešit situaci s inflací, zvyšujícími cenami energií a s dalšími současnými problémy.
Otázka zní, jestli platí určitá přímá úměra či nějaká určitá závislost mezi dvěma proměnnými jako je mzda a práce s odbornými znalostmi a zkušenostmi, jestli by pro Evropskou unii nebyla daleko lepší investice energie a času do podpory vzdělání. Investice do podpory vzdělání a kvalifikací nemají tak rychlé ekonomické dopady jako vyřešení minimální mzdy, ale z pohledu času májí jednoznačně delší interval pozitivních důsledků. Ovšem politika má také své časové intervaly a ty se zejména řídí intervaly voleb a investice, které přesahují dané volební období mohou mít za následek politický neúspěch či změnu nebo úplně zrušení nově zvolenými politiky. Zde „vyhrávají“ státy, které se mohou pochlubit určitou konstantní politikou, která jim zajistila vyřešení těchto otázek jinými způsoby než stanovením minimálních mezd.
Zdroje:
svt.se
unsplash.com