Čeští pojistníci již dlouhodobě dávají přednost sjednávání tzv. neživotního pojištění, například pojištění majetku naproti sjednávání životního pojištění. Jsou ovšem životní situace, kdy bychom měli nad životním pojištěním začít uvažovat, a to například při podpisu úvěrové smlouvy.
Postoj k životnímu pojištění
Životní pojištění bylo dříve více využívané jako spořící nástroj, dřívější kapitálové životní pojištění svým pojistníkům nabízelo dokonce i 10 % úrok a pojistník si mohl vybrat, jestli bude pouze spořit, nebo bude mít sjednaná i úrazová rizika. Kapitálové životní pojištění vystřídalo investiční životní pojištění, které je založeno na jiných principech. Jedním z hlavních rozdílů bylo, že nové investiční životní pojištění bylo koncipováno tak, že přibližně prvních pět let pojistník hradil z pojistného hlavně poplatky spojené s pojištěním. To znamená, že pokud si někdo založil toto životní pojištění s úmyslem spořit, nemohlo to pro pojistníka dopadnout dobře. Na pojistném trhu existovala pouze jedna výjimka, v dnešní době již dvě výjimky, kdy se tyto poplatky neplatily, jedná se ovšem o marginální záležitost.
Změny v typech životního pojištění hojně využili tzv. šmejdi, kteří si rušením a zakládáním nových smluv přišli na nemalé finanční prostředky. Toto odvětví tak lákalo firmy, které pomocí „letadel“ a jiných praktik hojně zakládaly poradenskou síť, která měla jediný cíl. Tyto nekalé praktiky utnuly až nové legislativní změny. Ovšem takováto zkušenost také přispěla k tomu, že „česká averze“ k životnímu pojištění nabrala opravdu vysoké obrátky.
Účel životního pojištění
Životní pojištění má sloužit zejména k tomu, aby v nelehkých a nenadálých životních situacích pojištěnému, popřípadě jeho rodině poskytlo finanční prostředky, které mohou pomoci udržet současnou životní úroveň pojištěného, anebo nabýt finanční prostředky, které lze vynaložit například na nákladnou léčbu, kterou nehradí zdravotní pojišťovna. Jedná se tak o jakousi nadstavbu státní sociální podpory. Pořád totiž platí, že pojištění je ta nejlevnější a nejrychlejší varianta, jak jednotlivá rizika mít zajištěná, a to ve srovnání s tím, že bychom se na jednotlivá rizika chtěli sami naspořit finance na spořícím účtu. Mezi další účely sjednání tohoto pojištění může být například využití daňových odpočtů nebo využití příspěvků od zaměstnavatele.
Podpis úvěru
Pokud se z nás stávají dlužníci podpisem úvěrové smlouvy, měli bychom vzít v potaz rizika, která jsou s tímto závazkem spojená. Otázky, na které bychom měli znát odpovědi jsou: Z čeho budu úvěr platit, když přijdu o práci? Budu mít na splátku, když budu na neschopence? Nezdědí po mě dluh moje rodina, když se mi stane to nejhorší? Můžu mít jistotu, že tolik let, kolik budu platit půjčku, budu mít na splácení? Jsou na mém příjmu závislí jiní členové rodiny? Mám dostatečnou rezervu na to, když se mi rozbije auto nebo pračka?
Při podpisu úvěrové smlouvy je pro nás většinou důležitý pouze účel samotného úvěru a mnohdy si ani neuvědomíme, co vše hrozí, když se dostaneme do situace, kdy pro nás není snadné úvěr splácet. Úvěry jsou sjednávány vždy na dobu určitou, a právě tato doba může být již samotným rizikem. Čím delší doba splácení, tím vyšší riziko, že se můžeme do nepříjemné situace dostat.
Hypoteční úvěr
Speciální kapitolou jsou hypoteční úvěry, kdy se dlužník zavazuje splácet dluh v řádu desítek let. V tak dlouhém horizontu musí dlužník navíc zohlednit i to, že se životní situace rodiny může změnit například odchodem jednoho z rodičů na tak zvanou rodičovskou dovolenou, což může mít fatální důsledek pro rodinný rozpočet. Další specifikem tohoto úvěru je to, že dlužník musí počítat i s rizikem fixace. Tento fakt nyní velmi negativně pociťují právě ti, kteří letos museli řešit fixaci svojí hypotéky. Situace na trhu se totiž změnila a dlužníci musí přistoupit na mnohem horší podmínky splácení v podobě vyšších úrokových sazeb, které jim rapidně zvyšují měsíční splátku.
Při podpisu úvěrové smlouvy by tedy dlužník měl uvážit, jestli si riziko smrti, invalidity pracovní neschopnosti nebo ztráty zaměstnání raději nepojistí v rámci životního pojištění.
Pojištění jako součást splátky nebo nová smlouva?
Životní pojištění lze sjednat buď formou samostatné pojistné smlouvy, nebo jako doplněk a součást úvěrové smlouvy. Z hlediska času lze říci, že sjednání pojištění bude rychlejší v rámci jednání o úvěru. To je sice pravda, ale má to také své úskalí. Předem „naformátované“ životní pojištění úvěru, která vám dá na výběr například ve třech variantách se nikdy nemůže vyrovnat samostatně stojící pojistné smlouvě. Jaké jsou konkrétní rozdíly?
1. V nové pojistné smlouvě lze zohlednit aktuální zdravotní stav zájemce o pojištění a lze vyjednat výjimky na pojištění i na ta rizika, která by jinak byla zcela vyloučená na základě aktuálního zdravotního stavu.
2. Životní pojištění, které není součástí úvěru, například po 5 letech tvoří i kapitálovou hodnotu. Je-li tedy úvěr na deset let, pět let se budou tvořit na smlouvě i finanční prostředky, které pak pojistník může využít.
3. Pokud se stane to nejhorší, riziko smrti, tak v pojištění, které je součástí úvěru jdou finanční prostředky pouze na pokrytí dluhu. V případě samostatného životního pojištění jde pojistné plnění buď obmyšlené osobě, kterou si pojistník určí nebo do dědictví, nikoliv instituci, u které je čerpána půjčka.
4. Flexibilita s možnost úprav je spjatá pouze se samostatně uzavřenou pojistnou smlouvu, tu lze dle konkrétních a aktuálních potřeb měnit v průběhu trvání de facto kdykoliv. Pojištění k úvěru většinou nabízí možnost změny pouze v omezené míře, například jen do 3 měsíců od uzavření a pak už nikoliv.
5. I forma pojistného plnění se liší. U pojištění k úvěru musí dlužník většinou každý měsíc dokládat například to, že jeho pracovní neschopnost stále trvá, zatímco u druhého typu pojištění to pojistník řeší pouze jednou. Plnění pak jde opět rozdílně, buď instituci, u které je veden úvěr nebo pojistníkovi, má-li sjednanou samostatnou pojistnou smlouvu.
Nejčastější obava je ztráta zaměstnání
Při sjednávání úvěru se většinou dlužníci obávají zejména toho, že v době splácení mohou přijít o práci. Tuto obavu navíc umocňuje také to, že na úřadu práce je horní hranice podpory v nezaměstnanosti, která je pod 18 tisíci korun měsíčně. To znamená, že i když měl bývalý zaměstnavatel mzdu 40 tisíc hrubého, nedostane víc, než je tento rámec. To může vést opět k fatálním důsledkům pro jeho finanční rozpočet.
Zdroje:
unsplash.com