Počátky motorových vozidel
Pro pochopení historického vývoje povinného ručení, je nezbytné si uvědomit souvislosti, které tento vývoj přímo ovlivňovaly. Mezi ně zajisté patří počet automobilů na našem území. Dnes už pro nás je jen těžko uvěřitelné, ale v roce 1920, bylo provozováno přibližně 7400 motorových vozidel. Z nich necelá polovina byla osobní, třetina byly autobusy a nákladní vozidla. Motocykly tvořily necelou čtvrtinu, z tohoto čísla. Pro srovnání, dle statistických údajů k 30. 6. 2018 je v databázi České kanceláře pojistitelů 8 278 872 pojištěných vozidel.
20. a 30. léta minulého století tak byla spojena s rozvojem motorismu, kdy už v roce 1925 se počet motorových vozidel zvýšil na 12 580 a do dalších 5 let až na 100 000. V 30. letech se jejich počet zdvojnásobil. S počtem motorových vozidel souvisí také škody jimi způsobené. Například v roce 1923 nastalo pouze v Praze 1 123 dopravních nehod, při kterých zahynulo 10 osob. Trend vývoje motorových vozidel ovšem s sebou přinášel více dopravních nehod. A tato situace si vyžadovala změnit dobrovolně sjednané povinné ručení na povinné, tak aby poškozený vždy dosáhl na odškodnění, vzniklé dopravní nehodou.
Historický vývoj povinného ručení
Počáteční vývoj až do 30. let minulého století první úpravy podmínek tohoto pojištění přinesl už roce 1811 obecný zákoník občanský. Odpovědnost se vztahovala pouze na zaviněné jednání, až o 100 let později automobilovým zákonem o ručení za škody z provozování jízdních silostrojů, 162/1908 ř. z., se odpovědnost vztahovala i na následky spojené s nehodami bez zavinění řidiče, například i pro technické závady. Zajímavostí je, že první zkušenost s povinným pojištění odpovědnosti se týkala v roce 1925 pilotů, nikoliv řidičů automobilů. Pojištění odpovědnosti u motorových vozidel bylo na dobrovolné bázi. Odstranění této dobrovolnosti došlo de facto ve dvou fázích. První byla v roce 1932, kdy bylo zákonem stanové povinné ručení pro komerčně provozovaná vozidla. Druhá fáze nastala platností zákona č. 81/1935 Sb., v listopadu, kdy tato právní norma ukládala každému držiteli vozidla zapsanému v registru povinnost míst sjednáno „povinné ručení“. Pojištění se vztahovalo na škody způsobené provozem vozidla všemi řidiči, kteří řídili vozidlo se souhlasem držitele vozidla. Byl založen fond pro podporu při úrazech motorovými vozidly, který byl financován příspěvky pojišťoven (1 % pojistného) a pokutami, které plynuli ze sankce za nepojištění vozidla. S rostoucím trendem počtu vozidel souvisel i nárůst přijatého pojistného za období 1925-1936 za kompletní odpovědnostní pojištění, který činil ze 41 milionů na 132 milionů.
Vývoj po roce 1945
Rok 1945 znamenal také v oblasti pojištění jeho znárodnění. V roce 1948 figurovala na pojistném trhu více znárodněných pojišťoven, které byly posléze sloučeny do jedné, a to do Československé pojišťovny, národního podniku, později Státní pojišťovny. Po federalizaci v roce 1968 se tato instituce rozdělila na Českou státní pojišťovnu a Slovenskou státní pojišťovnu. Absolutní obrat ve fungování povinného ručení přinesl zákon č. 56/1950 Sb., který zavedl v této oblasti tzv. „zákonné pojištění“ s absencí pojistných smluv a výrazným zjednodušením sjednání i správy pojištění. Představa, že pojištění fungovalo bez pojistné smlouvy je možná pro nás fascinující, ale můžeme tuto situaci přirovnat například k sociálnímu pojištění, kde také nesepisujete žádnou pojistnou smlouvu.
Od roku 1951 až do roku 2000, tak nastalo období, kdy byl pojištěný každý, kdo odpovídal za škody z provozu vozidla. Jednalo se tedy zákonné pojištění, ve kterém není potřeba pojistná smlouva. Řidiči tak měli nejčastěji u sebe podací lístek poštovní poukázky, kterým prokazovali zaplacení pojistného, nejčastěji orgánům Veřejné bezpečnosti. Výše pojistného za osobní automobil se nezměnila 37 let. Od roku 1954 až do roku 1991 byla stejná.
Strnulost výše pojistného ovšem nereflektovala vývoj řešených pojistných událostí z tohoto pojištění. V roce 1956 byl počet řešených pojistných událostí 20 000, po roce 2000 již více jak 250 000. To nevedlo k ničemu jinému než k nerovnováze ekonomického hospodaření povinného ručení. V posledních letech tak hovoříme o rozvírajících nůžkách, kdy na straně jedné je průměrná škoda a na straně druhé průměrná výše pojistného. Zákonné pojištění s sebou přinášelo skutečnost, že do roku 1989 přijaté pojistné pokrývalo každoročně vyplacená pojistná plnění, ale nebylo schopno pokrývat i budoucí náhrady, vzniklé škodami v minulosti. Jednalo se tak o průběžný systém, který stál na velmi vrtkavých základech. V 1. polovině 90. let se zavedly standardní technické rezervy, které ještě více deklarovaly, že historické sazby povinného ručení nemohou být dostačující a vznikající alarmující deficit je nutné řešit. Řešením bylo převedení těchto závazků prostřednictvím České kanceláře pojistitelů do demopolizovaného systému.
Vývoj po roce 2000
Od 1. ledna 2000, nabyl účinnosti zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. To znamenalo demonopolizaci tohoto pojištění a jakýkoliv pojistitel, který měl oprávnění od České národní banky a byl členem ČKP mohl toto odvětví provozovat. Významnou roli tak v tomto časovém období má právě Česká kancelář pojistitelů, která je profesní organizací pojišťoven, které mají oprávnění poskytovat na našem území pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Spravuje ale také i garanční fond, od roku 2014 fond zábrany škod a provozuje například i linku pro řidiče 1224. Mezi další funkce patří také poskytování informačního střediska pro poškozené či zajišťování likvidace specifických pojistných událostí. Zásadním úkolem pojistných matematiků bylo a je rozvíjet tyto pojistné produkty s využitím analýz a dat. To znamená například detailnější segmentaci sazeb povinného ručení, které je v rámci konkurenčního boje pojistitelů různorodé. Z hlediska moderních trendů se pojištění přesunulo více do digitálního světa a stalo se každodenní záležitostí a sjednání povinného ručení může být dnes otázka jen několika kliků na webových portálech.
S výhledem do budoucnosti
Mezi současná téma, která hýbou světem pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla je výše jeho pojistného. Neboť škodní průběh se každoročně zvyšuje a projevuje se při likvidací i škodní inflace. A s těmito faktory se budou muset v nadcházejících letech vypořádat pojistitelé nejenom na našem českém pojistném trhu.
Zdroje:
Karfíková, M, Přikryl, V., Vybíral, R. a kolektiv:Pojišťovací právo 2. přepracované vydání. Praha: Leges, 2018, 432 s.
Pojistný obzor: https://www.pojistnyobzor.cz/aktualni-cislo (s. 34 - 38) RNDr. Petr Jedlička, P. R. (2019). Povinné ručení v průběhu 100 let trvání aktuárské profese ČR. Pojistný obzor 2019/2, 34-38.
ckp.cz
freepik.com